Chci se stát křesťanem
Pokud jsi otevřel tuto kolonku, na něco
se tě zeptám. Kdo jsi? Jistě je to v tvých očích jednoduchá otázka,
takže si na ni i jednoduše odpověz. Možná řekneš své jméno. Ale to je
jen jméno, kterým tě druzí volají. Kdo jsi ty?
Jsem… A doplníš si mlčky svoji profesi. Ale ne, to je přece tvé
povolání. Kdo tedy jsi? Jsem Čech a žiji si spokojeně ve zdraví v mém
domě či bytě … Říkám ti, opět jsi neodpověděl. To je jen to, kde ses
narodil a kde jsi dostal zdarma dar zdraví a možnost žít důstojně jako
člověk. Není to ale odpověď na to, co se tě ptám. Kdybys byl například
ochrnutý nebo kdyby ti někdo usekl nohy či ruce, byl bys to stále ty?
Něco ti povím. To kým jsi, je mnohem víc než to, co my lidé vidíme
zvenčí a co obvykle pokládáme za důležité. Příliš často jsme posuzováni
podle toho, co děláme nebo naopak neděláme, nebo jak vypadáme a co
ukazujeme navenek svému okolí. Často jsme takovými barevnými fasádami
našeho těla, které maskuje, kým vlastně máme doopravdy být a jakou máme
hodnotu ve své vlastní identitě.
Jaká to vlastně je identita? Abys pochopil, kým jsi naplno, je nutné
poznat vlastní totožnost, podívat se na ni do Písma. Pozorně čti
biblický verš v Genezi 2,7. Tam se říká: "I vytvořil Bůh člověka – prach
ze země – a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk," tedy i
ty, "živým tvorem." Zde je jádro odpovědi na otázku, kým jsi a kdo jsi.
Rovnice na pochopení sebe sama a vlastní totožnosti zní:
Ty plus Bůh skrze Ježíše Krista rovná se plnost a nalezení se.
Tedy ne tvůj zjev, či vybrané chování …, společenské postavení, nebo
tituly vzdělanosti před či za jménem, které ti dali tvoji rodiče. Nic
z toho, ačkoliv je to dobré a snažíš se sebevíc, ti nepřinese do srdce
pokoj, přijetí a nalezení sebe sama. Jen v Kristu Ježíši nalezneš
odpovědi na vše, na co se ptá tvé hledající srdce. Neboť buduješ-li sebe
sama bez přesahu do věčnosti, k ničemu to není. Častokrát stačí jen
nepatrná kritika, sebepoznání, pocity viny, strach či úzkost … a celý
svět, který jsi budoval bez Boha, se ti hroutí. Je to tím, že vše je
menší než naše srdce, které si Bůh stvořil pro lásku k Němu samému a
k bližním kolem nás.
Miliony lidí šplhají po žebřících úspěchu, jen aby na poslední příčce zjistili, že se opírají o špatnou zeď.
O koho se tedy opřít, abys nepromarnil svůj život? Jistě ne o sebe. To
bys stavěl na hromadě písku, na totální nejistotě. Opři se o živého
Boha, který se nám lidem dal v osobě Ježíše Krista, který za nás i za
tebe zemřel, i když jsi o něj nestál. Byl vzkříšen třetího dne, je stále
živ a hledá tě. Na potvrzení toho, že je živý, nám dal svého Svatého
Ducha – těm, kteří jsme v něho uvěřili. A tento Duch je stále činný. Už
dnes tě může začít uvádět do plnosti pravdy, kterou je Kristus.
Bůh sám tě hledá, neboť tě stvořil a touží, aby ses stal jeho dítětem.
Tím se každý člověk stává, když se po vnitřním obrácení a vyučení
v pravdách křesťanské víry nechá pokřtít. Tak vstoupí do úžasného
světového společenství Ježíšových bratří a sester. Kdo se stane
křesťanem, je právoplatným dědicem nebeského království, nalezl plnost
pravdy o sobě a i cestu, jak svůj život nepromarnit. Svatý apoštol Jan
píše v Bibli maloasijským církevním obcím, které se nacházely
v prostředí radikální nedůvěry svého pohanského okolí:
"Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat
Božími dětmi, ale že jimi také jsme. Proto jsme světu cizí, že nepoznal
Boha. Milovaní, už teď jsme Boží děti, ale čím budeme, není ještě
zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, protože ho
uvidíme tak, jak je" (1. list Janův 3,1-2).